Tisková konference k vládním opatřením na ochranu klimatu, 29. listopadu 2019

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Dobrý den, vítejte na tiskové konferenci k vládním opatřením na ochranu klimatu. O úvodní slovo bych ráda požádala pana premiéra Andreje Babiše.

Andrej Babiš, předseda vlády: Dobrý den, dámy a pánové. Já jsem byl na konferenci seniorů a spěchal jsem, abych přivítal demonstranty. A teď jsem byl před barákem, strašně prší, a oni odešli. Byla to příležitost, protože já je stále vyzývám, aby přišli tady s námi diskutovat. A viděl jsem tam jednoho demonstranta s batohem, ale ten taky odešel. Tak mohl přijít na naši tiskovou konferenci, protože já dostávám stále řetězové e-maily, denně asi tak padesát, úplně stejný e-mail, abychom bojovali proti klimatické změně.

A my to děláme, prosím vás. My to děláme, my máme jasné plány, my se za to nestydíme, my o tom mluvíme a my k tomu hlavně přistupujeme odpovědně. My přece nemůžeme slibovat něco, co bychom nechtěli plnit. Takže proto jsme se tedy domluvili s kolegy, místopředsedou Havlíčkem a panem ministrem Brabcem, že předtím, že vystoupím v pondělí na klimatické konferenci, tak řekneme i našim občanům, jak si na tom stojíme.

Protože já mám pocit, že vlastně v Evropě kromě klimatické změny, a včera údajně Evropský parlament vyhlásil nějakou nouzi, tak bylo by skutečně dobré o tom skutečně debatovat. A já jsem už vícekrát vyzýval zástupce – a já chápu, že mladí lidé demonstrují a že jim záleží na naší planetě, stejně jako nám! Stejně i nám, starší generaci, záleží na planetě. Není nám to jedno, co tady bude, až my tu nebudeme. Je to pro nás důležité.

Ale je potřeba o tom debatovat a podívat se na to, jak to vypadá. A já mám rád čísla. Tak proto jsme připravili dnes prezentaci a tam jasně vidíte, kdo je dnes globální emitent. Na prvním místě je Čína. A Čína, prosím vás, a já sedím na Evropské radě vedle Emmanuela Macrona, který samozřejmě – nevím, jestli kolegové ukáží tu interaktivní mapu… Máme to tam? Nemáme? No to je škoda.

Ale možná jste zaznamenali, že na mém facebooku je interaktivní mapa, kde jsou vidět podle barvy jednotlivé členské státy Evropské unie, jakou v dané chvíli ten stát vyrábí energii, na základě jakých zdrojů. A na té mapě je Polsko tmavě hnědé, Česko a Německo hnědé a jediné zelené státy jsou Francie, která má 75 procent jádra, a Švédsko.

Ale vrátím se k těm emisím. Já jsem říkal panu prezidentu Macronovi, že když bude mluvit s čínským prezidentem, abychom my, hlavně on, donutil, aby Čína také plnila své závazky. A Spojené státy. A Čína teď, 21. listopadu je tady zpráva, že se chystá uvést do provozu uhelné bloky o téměř stejném výkonu, jaký mají všechny aktivní uhelné elektrárny Evropské unie. Takže my říkáme: My skončíme se spalováním uhlí v Čechách, zavřeme naše uhelné elektrárny, a zároveň tady Čína vlastně říká, anebo dělá úplný opak. Takže o tom je ten problém.

A pokud se podíváte na to, jak to vypadá globálně, tak Evropa, Evropská unie má jen devět procent. Česká republika 0,26. A my jsme v roce 2018 snížili emise o 20 milionů tun v Evropě, a zbytek světa navýšil o 1 020. Padesátjednakrát.  A to je ten problém, to je ten problém, že ty ostatní země zkrátka se nehlásí, neřeší závazky z Pařížské konference a samozřejmě se to potom projevuje i v cenách energií a je to samozřejmě i problém konkurenceschopnosti.

Tady to máte v nějaké jiné formě. Můžeme dál?

A tady vidíte, že my nejsme… Nevidím tam Českou republiku… Já tam vidím Belgii, tedy. Máte blbou tabulku.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Ne, to se tam bohužel špatně promítlo, ale to červené je Česká republika.

Andrej Babiš, předseda vlády: Takže to červené je Česká republika… Já vám ukážu radši můj graf, protože pan ministr asi tady má nějakou chybku. Takže Česká republika je to červené a my na tom nejsme tak špatně. Tam vám to skočilo nějak.

Ale hlavně co je důležité: My máme jasný plán, jak to chceme snižovat. Budeme aktivní. Samozřejmě kromě té konference v pondělí v Madridu to bude hlavní téma Evropské rady 12. a 13. prosince. Takže my jsme vám chtěli jen říci, že skutečně pro to děláme maximum. A je škoda, že tedy ti, co protestují, že s námi nemluví. Já už asi popáté je vyzývám, že se s nimi rádi setkáme. My nemáme co skrývat. Tady vidíte, co my děláme, jak to snižujeme. Cíl byl 40 procent, budeme na 43 procentech a samozřejmě my analyzujeme, jakým způsobem snížit a dosáhnout cíl neutrality a za jakých podmínek a za jakých finančních nákladů.

O tom jsem napsal dopis prezidentu Macronovi a také jsem napsal dopis předsedkyni Evropské komise, kde jasně říkáme: Ano, my také bojujeme proti klimatické změně, ale pro nás je zásadní jádro. A nám Evropa musí umožnit, abychom postavili ty jaderné bloky. Sice naši předchůdci, kteří nás tolik kritizují, zaspali dobu. Dávno se to mělo stavět, ten Temelín.

Teď máme jasný plán, jak chceme stavět, připravujeme dohodu s ČEZ. A pro nás je jádro klíč. A když má Francie 75 procent jádra, proč Česká republika, která má dnes kolik? 32? Nebo kolik máme? Tak proč bychom nemohli mít také víc.

Takže o tom je ta debata a takto budu vystupovat. A samozřejmě budeme jasně říkat Evropě: My se k tomu přihlásíme, ale je potřeba vědět, že nás to bude stát, my samozřejmě máme nějaké propočty, cca 25 miliard eur a to je 625 miliard korun atd.

Takže o tom je ta debata a kolegové vám teď představí další věci.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Děkuji. Slovo má pan místopředseda vlády Havlíček.

Karel Havlíček, místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu: Tak dovolte, abych se držel čísel, která se bezprostředně dotýkají našeho hospodářství. To, co tam teď vidíte, jsou velmi významná data, která jasně říkají, že v posledním uzavřeném a měřeném roce, a to v roce 2017, jsme vygenerovali 128,7 megatun CO₂.

Co je ještě důležitější, je vidět, kde to vlastně bylo způsobeno. Vidíte, že v podstatě 80 megatun, což je většina z toho, bylo v energetice, to je těch 51,8, a ve zpracovatelském průmyslu a ve stavebnictví. Následuje doprava. Jinými slovy, máme-li začít snižovat CO₂ a máme-li se do roku 2050 dostat do čísel, která jsme slíbili a která za chviličku představí i pan ministr Brabec, tak si musíme všechno rozsektorovat a ukazovat si, kde jsou ty cíle a o kolik. Takže teď vám představíme, jak budeme snižovat energetiku, a hned na to, jak budeme snižovat průmysl a stavebnictví. Poprosil bych tu energetiku.

Tak tady se prosím se teď nenechte zmást, protože v médiích probíhá celá řada různých ukazatelů. Musíme rozlišovat energetiku v oblasti primárních energetických zdrojů a poté elektrická energie. To, co se velmi často diskutuje v médiích, nejsou právě ty primární, ale spíše ta elektrická energie, která je asi uchopitelná pro všechny. Na druhou stranu, my to musíme vidět z úhlu pohledu celkových energetických zdrojů.

Záměrně jsme tam dali rok 2017, aby to tedy korespondovalo s tím, co jsme před chvílí ukazovali, a současně naše ambice pro rok 2050. Záměrně říkáme ambice, protože není to ještě definitivně potvrzené. Například uhelná komise bude předkládat v lednu první údaje. Nicméně vycházíme ze zatím dostupných koncepcí, vizí, jako je třeba Státní energetická koncepce, z nástrojů, které připravujeme pro obnovitelné zdroje a tak dále.

Takže zatím předběžně můžeme říci, že ta ambice by měla být jednoznačná, to znamená přechod na nízkoemisní zdroje. Záměrně říkám nízkoemisní, protože nulaemisní je nereálné do roku 2050. A vidíte tam i v těch jednotlivých grafech, jakým způsobem budeme snižovat a redukovat uhlí. Uhlí je ta hnědá část, kdy z celkových energetických zdrojů 37 procent bychom je měli snížit na čtvrtinu, což je přibližně deset procent, a porostou zásadním způsobem zdroje na bázi jádra a zdroje na bázi obnovitelných zdrojů. Vidíte, že tam stále máme i zemní plyn, což je věc, která není bezemisní, na druhou stranu je ve srovnání s fosilními pálivý někde úplně jinde.

Poprosil bych další obrázek a to je ta oblast, která je o něco více diskutovaná, a to jsou zdroje v oblasti elektrické energie. Čili hrubá výroba elektřiny. Nebereme to přes spotřebu, ale přes výrobu. To znamená přes to, co způsobuje CO₂. A tady už je to jasné. Vidíte, že uhlí je dnes ve výrobě elektřiny skutečně zdrcující. To je 47 procent a fakticky tím jen potvrzujeme to, že Česká republika je nejen jednou z nejprůmyslovějších zemí Evropy, ale současně je zemí, která je skutečně fatálně stále závislá na uhlí. Polsko, Česká republika a Německo jsou skutečně v tomto nejdále.

Takže my míříme ze 47 procent do roku 2050 zatím předběžně, říkám předběžně, protože uhelná komise o tom bude diskutovat, ale ta ambice by mohla být někde okolo deseti procent. To znamená pětinásobně méně. Vidíte tam jasný nárůst jádra ze současných 32 procent na takřka padesát procent a to je tím, že tedy budeme investovat do nového bloku v Dukovanech. Současně předpokládáme, že v roce 2050 už by mohl být odinvestován a zrealizován další blok, možná dokonce dva, v Temelíně a zcela zásadním způsobem vidíte, že posilujeme obnovitelné zdroje ze současných 12,5, nebo z roku 2017, teď je to o kousíček více, ale my jsme tam dávali nějakou srovnávací hladinu všech dostupných dat, abychom to měli na stejný rok, tak tam se budeme blížit až k osmadvaceti procentům.

To, co jsme zde nedávno taktně zatím vyhlásili, že bychom v roce přibližně 2050 měli mít osmdesát procent takřka nulaemisních, to znamená, říkáme tedy jádro a obnovitelné zdroje, tak to je skutečně naše meta, kterou chceme docílit. Ten zbytek, vidíte, že se bude tady odehrávat ještě ve zbytku uhlí, které se bude i nadále redukovat, a pochopitelně i v plynu.

Prosil bych o poslední obrázek a to je průmysl. Stále jen připomínám, že výroba elektřiny z těch 128 megatun dělala 51 megatun CO₂ a zpracovatelský průmysl a stavebnictví 26, čili poměrně rovněž zásadní objem. Tak tam, když se podíváme, naše ambice je jasná: Z těch 26 megatun, které jsou dnes, se chceme dostat na přibližně 12 megatun. To je ta tabulka, která je úplně dole.  Čili je potřeba si sečíst 10,4 plus 15,7, to je těch 26 a kousek, a poté ten ambiciózní cíl, což je těch pět a sedm.

Je tam potom detailně i znázorněno, kde to vlastně chceme snižovat, a pochopitelně otázka, která je nabíledni, jakým způsobem to budeme snižovat. Je to jednoznačné. Musí se postupně přecházet na nové technologie. Do určité míry nám v tom dělá – průmyslu – problém, ale svým způsobem to vlastně řešení je, i když s tím máme skutečně vážné problémy, tak je rostoucí cena emisních povolenek, která brzdí některá odvětví, ať už je to odvětví ocelářského průmyslu, ať už je to odvětví papírenského průmyslu atd.

To znamená, že je to do určité míry zásadní krok, protože my jsme na průmyslu závislí. Ještě jednou to zopakuji: Z více než 30 procent jsme s Německem a Irskem nejprůmyslověji orientované země Evropy a máme-li ho přestrukturalizovat tak, abychom do roku 2050 snížili z 26 megatun na řádově 12 megatun, bude to obrovská práce a skutečně před průmyslem jsou gigantické výzvy.

Krátce se ještě zmíním, a už to nemám v tom grafu, abychom vás nezahltili, jak je to s dopravou. Doprava na 128 megatunách současně je participována 18 megatunami, což také není málo. A tam ta cesta je jasná, o které všichni víme, a to je tzv. strategie čisté mobility. Zjednodušeně řečeno, postupně se do roku 2050 bude čím dál více zvyšovat podíl automobilů, které pojedou na bázi čisté elektromobility nebo na bázi vodíku, případně různých hybridů atd.

I k tomu už máme hotovou strategii. Mimo jiné ta strategie teď jde do mezirezortního připomínkového řízení. Ještě jednou zopakuji: Jedná se o strategii čisté mobility, kde nikoli zatím na rok 2050, ale přibližně na rok 2040 už prognózujeme počty aut v oblasti elektromobility, v oblasti vodíku, v oblasti hybridů atd. To samozřejmě bude zcela zásadní, protože vláda tady musí připravit infrastrukturu. Vláda tady nebude dotovat jednotlivá vozidla, ale co bude činit, bude budovat infrastrukturu dobíjecích stanic, čerpacích stanic na vodík atd.

To je opět obrovská výzva, na kterou už dnes i v rámci Národního investičního plánu, který bude představen v tomto měsíci, tak budeme připravovat infrastrukturu. Takže to je za mě vše. Děkuji.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Děkuji. Ministr životního prostředí pan Richard Brabec.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Děkuji. Tak já si přejedu na další obrázek, který možná někteří znáte. Toto je graf z naší Politiky ochrany klimatu, kterou máme už dva roky, a toto je scénář, jak by muselo pokračovat snižování CO₂, abychom se dostali v roce 2050 – a teď s obrovskými uvozovkami – pouze na snížení o osmdesát procent. Jestliže se Evropa baví o uhlíkové neutralitě, tak to v zásadě znamená nulu, i když samozřejmě ne nulu v emisích, ale nulu v bilanci, to znamená, že by se muselo jímat tolik uhlíku, jako se vyrobí.

Ale tady vidíte, co by se muselo stát, aby se Česká republika dostala z dnešní úrovně, která je přibližně někde kolem těch 128 až 130milionů tun na těch 38 milionů tun v roce 2050. Snížení o 90 milionů tun emisí do roku 2050, jak už tady řekl pan místopředseda vlády, je především o několika základních operacích.

První z nich je odstavení v podstatě všech hnědouhelných energetických bloků. Dále je tam snižování spotřeby energie, výrazné, rozvoj obnovitelných zdrojů, elektrifikace dopravy, v podstatě totální, to znamená, že v roce 2050 už by na českých silnicích ani na železnicích nemělo jezdit nic, co by bylo na benzin či naftu. Snížení tepelných ztrát budov, a to zásadně, v zásadě o polovinu. Změna vytápění domácností. Tady myslím, že v tom jsme ten zásadní krok s kotlíkovými dotacemi udělali, ale bude určitě muset pokračovat.

Toto všechno jsou opatření, abychom se dostali o devadesát milionů tun. Vidíte tady, že jsme samozřejmě měli poměrně velkou rezervu, protože v roce 1990 jsme samozřejmě začínali s těžkým průmyslem, který byl zcela závislý, nebo v podstatě zcela závislý na fosilních palivech, především na uhlí, samozřejmě s energetikou. Dostali jsme se na těch 128 milionů tun a teď nás čeká strmá cesta dolů, která na tom grafu samozřejmě vypadá celkem jednoduše, ale vzápětí se dostanu k tomu, co by znamenala.

Já jsem tady ještě z toho udělal nějaký přehled opatření, která znáte. Zatím jsme investovali zhruba 110 miliard korun, které šly samozřejmě především do energetiky, průmyslu, ale samozřejmě i do dalších oblastí, mezi lety 2000 až 2017. Potom jsem ještě si dovolil zopakovat některé naše projekty, ale vybíral jsem jen ty, které jsou asi takové ty nejvýznamnější spíš pro občany, teď bez ohledu priorit snížení emisí.

Takže kotlíkové dotace. Jen těch sto tisíc domácích kotlů uspoří řádově 700 000 tun, ale není to samozřejmě jen o CO₂, je to především o karcinogenech. To je hlavní účel kotlíkových dotací. Co už ale zajímavé je, že samozřejmě projekty z Nová zelená úsporám, kterých jsou desítky tisíc, to je to zateplování rodinných domů, fotovoltaické nebo fototermické panely na střechách. To už znamená 1,4 milionu tun ročně úspory emisí CO₂, to už je určitě zajímavé číslo.

Jak tady říkal pan místopředseda Havlíček, tak samozřejmě začínáme podporovat elektromobilitu, zatím na úrovni obcí, krajů, případně podnikatelů. Můžeme říci, že jsme podpořili jednu třetinu elektromobilů, které v současné době jezdí na českých silnicích, tak vlastně jezdí s podporou Ministerstva životního prostředí, popřípadě ministerstva průmyslu a MMR podporuje hromadnou dopravu. To znamená takřka tisíc sto autobusů na čistou mobilitu a v tom určitě budeme pokračovat i v dalším operačním programu, operačním období Evropské unie.

A samozřejmě, zatím stovky, ale brzy to budou tisíce a musí to být desítky tisíc nabíjecích stanic a v budoucnu i třeba plnicích stanic na vodík, které musíme vybudovat.

Jen krátký přehled některých adaptačních opatření, které také znáte. Do boje se suchem, což je nejvýznamnější projev klimatické změny v České republice, jak už jsme o tom mockrát hovořili, jsme investovali více než 40 miliard korun skutečně v desítkách tisíc projektů. Takřka dva miliony lidí jsme napojili nově na nové zdroje pitné vody a více než 500 obcí. To si myslím, že je opravdu impozantní číslo a bylo to něco, co jsme neřešili, nebo neřešili naši předchůdci, protože se zaměřovali na povodně. Najednou řešíme úplně opačnou prioritu.

Program Dešťovka dobře znáte, ale samozřejmě i jak mitigační, tak adaptační opatření jsou zeleň, vodní prvky v krajině a těch projektů bylo více než šest tisíc za posledních pět let za dvě miliardy korun. Tak…

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Děkuji.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: Ne, pozor! Tak ještě neznamená, že končím, ale už to vezmu rychleji.

Co plánujeme dál. Znáte náš plán. Chceme a musíme vysadit miliardy sazenic v příštích letech. Doslova miliardy, abychom obnovili naše poškozené lesy, protože bohužel kůrovcová kalamita, ale samozřejmě především důvodem je sucho, nám likviduje naše lesy. A zároveň máme i plán na deset milionů listnatých stromů během pěti let, které chceme vysadit mimo les, to je celkem za 40 miliard korun. Chceme vybudovat další velké vodní zdroje.

Tady ten obrázek jste už viděli. A teď, poslední, a to jsou už věci, které komentoval samozřejmě i pan premiér a určitě ještě komentovat bude. To, co víte, co víme všichni: Česká republika je nejprůmyslovější zemí Evropské unie, pokud se týká podílu průmyslu na HDP. To není výmluva, to není alibi, to je konstatování faktu.

Snížení emisí CO₂ pouze o těch 80 procent do roku 2050 nás bude stát tisíce miliard korun. Biliony korun v oblastech zvýšení energetické účinnosti, snížení energetické spotřeby, samozřejmě obnovitelných zdrojů, elektrifikace dopravy. Je to kompletní revoluce ve všem, co si umíte představit. V zemědělství, ve službách, prostě ve všem.

Co je důležité a možná to není tak úplně patrné. Někdo by řekl: Mezi osmdesáti a sto procenty je pouhých dvacet procent. To je právě ten fatální omyl. To je sice aritmeticky pravda, ale když vyčerpáte ty rezervy, které máte, a dostanete se na nějakou úroveň, tak je nesmírně obtížné a drahé, abyste byť každé jedno procento ještě snížili. Protože už prostě nemáte rezervy. Já vždycky říkám: To je, jak když hubnete. Prvních pět kilo jde dobře, na mě to tedy není vidět, ale potom už po deseti kilech je každé kilo strašné. A to funguje přesně takto, aby si to všichni uměli představit.

To znamená: Dostat se na sto procent, tedy na uhlíkovou neutralitu, je nesmírně obtížné. A jestliže některé země říkají jako plácnutí do vody, že to dokážou, a já jsem hovořil jak s britským ministrem životního prostředí, tak samozřejmě se slovenským ministrem životního prostředí, tak všichni vědí, že to bude nesmírně obtížné, protože to znamená revoluci v myšlení, revoluci v nákladech, revoluci prostě ve všem. Určitě věda, výzkum nám pomáhá, ale je to strašně složité.

Sama Evropská komise říká, že náklady členských zemí, jako je Česká republika, budou daleko vyšší, až dvojnásobně vyšší na dosažení uhlíkové neutrality ve srovnání se starými zeměmi a mohou to být až stovky miliard korun ročně. A to je právě to, o čem hovořil pan premiér z hlediska našeho požadavku, abychom na to získali nějaké další zdroje.

Tak, poslední dva slide. My opakovaně říkáme, že uhlíková neutralita by měla být stanovena na úrovni Evropské unie, ne na úrovni jednotlivých států. Dále, a to tady už zaznělo, že musí být zachována technologická neutralita. To znamená: Evropská unie by neměla mluvit členským státům do jejich energetického mixu. Prostě pro nás je jaderná energie důležitá, my uhlí neodstavíme bez jádra. Je to tzv. základní zatížení. Němci, jak víte, odstaví v roce 2023 jaderné elektrárny a v roce 2038 nejpozději chtějí odstavit uhelné elektrárny a samozřejmě to bude velmi složité, aby ukojili tu touhu po zvyšující se spotřebě energie z obnovitelných zdrojů, popřípadě z plynu, a aby zůstali energeticky soběstační.

A ta cesta k nízkouhlíkové Evropě nebo bezemisní Evropě, a to říká sama Evropská komise, musí být spravedlivá, musí být sociálně únosná a nesmí znamenat ohrožení konkurenceschopnosti ekonomik členských zemí. To není jen fráze, to není jenom klišé, to je prostě základní zpráva a v té chvíli Česká republika říká: Ano, my jsme připraveni o tom diskutovat, ale nejsme schopni to sami ufinancovat. A vzhledem k astronomickým nákladům řádově bilionů korun, jak jsem uváděl, tak bychom chtěli najít a je zcela zásadní najít zdroje financování v objemu řádově miliard, stovek miliard korun, a to mimo kohezní fondy. Protože samozřejmě pokud by to bylo v rámci koheze z nového operačního programu, tak to vlastně by zase chybělo jinde.

A úplně poslední slide: Ten pokračuje. To znamená, že ty finanční zdroje už by měly být k dispozici v rámci víceletého finančního rámce 2021–2027, ale i v následujících desítkách let, protože astronomické náklady budou až do roku 2050 minimálně. Kompenzace by měly zohledňovat, kde těch postižených regionů je hodně, ale různou mírou postižení, hlavně nejvíce postižené regiony. Hovoří se o modernizačním fondu, ale modernizační fond má prostředky především na stávající závazky Evropské unie, a tedy i České republiky, a ne na nové cíle, jako je uhlíková neutralita.

A to úplně poslední zvolání a s tím samozřejmě budeme dál pracovat a to je i to, co pan premiér říkal na začátku: Abychom se mohli zodpovědně pro naše občany rozhodnout, jaké jsou podmínky podpory České republiky uhlíkové neutralitě, tak také musíme vědět, jaké budou podmínky využití různých finančních fondů.

Děkuji.