Mimořádná tisková konference předsedy vlády ČR Mirka Topolánka k žádosti USA o umístění radarové stanice na území ČR v sobotu 20. 1. 2007

Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru: Dobrý den, dámy a pánové, já vás vítám na mimořádné tiskové konferenci, která se týká obranné politiky České republiky. Jako prvnímu dávám slovo premiéru Mirku Topolánkovi, který vás seznámí se situací.
Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Děkuji. Ještě jednou dobré ráno. Vláda Spojených států amerických nás včera večer v pozdních hodinách informovala, že se rozhodla zahájit s ČR jednání o možnosti umístění prvku systému protiraketové obrany na našem území. Jedná se konkrétně o umístění radarové stanice. Jde o americký systém protiraketové obrany, do něhož jsou zapojeni již naši spojenci v rámci Severoatlantické aliance – USA, Dánsko, Velká Británie, ale i jiné země, třeba Japonsko. Předpokládáme, že pokud vznikne systém protiraketové obrany NATO, budou do něj prvky jednotlivých členských zemí, včetně toho, který by ležel na našem území, odpovídajícím způsobem zapojeny. Radarová stanice tak, jak je koncipována, nebude mít žádné negativní dopady na obyvatelstvo okolních obcí. Nedojde k ohrožení zdraví lidí, snížení kvality jejich života, ani životního prostředí. Radarovou stanici by mělo obsluhovat maximálně 200 odborníků, a to jak příslušníků armády, tak civilistů. Předpokládáme, že výstavba a fungování radarové stanice přinesou ČR nezanedbatelné investice a pracovní příležitosti pro řadu občanů přilehlých regionů. Vláda je připravena žádost USA seriózně zvážit a o podmínkách umístění radarové stanice důsledně vyjednávat. Ke konečnému rozhodnutí dosud nedošlo, předpokládáme, že jednání budou probíhat v řádu několika měsíců. V nejbližších dnech, mám pocit, že ve středu, svoláme Bezpečnostní radu státu, ministerstvo obrany a ministerstvo zahraničí, ústavní vyjednávací tým expertů, který bude důkladně projednávat bezpečnostní, strategické, technické, politické, ekonomické a také právní podmínky a záruky. Já, jako předseda vlády, vám zaručuji, že pokud se ČR nakonec projektu rozšíření amerického systému protiraketové obrany na evropském území aktivně připojí a stane se jeho důležitou součástí, vyjednáme takové podmínky, které budou odpovídat zájmům ČR a jejich občanů a dojde k posílení naší bezpečnosti i bezpečnosti našich spojenců. Pokud jde např. o otázku postavení amerických vojáků na českém území, velmi často diskutovanou, budeme při jednání důsledně vycházet z dohody o statutu sil, kterou mezi sebou uzavřely členské státy NATO, a která jasně stanoví práva a povinnosti vysílající i přijímající země. Zasadíme se o to, aby se na výstavbě a zásobování zařízení mohly podílet české firmy, a aby se české subjekty zapojily do programu výzkumu a vývoje. Oslovení České republiky ze strany našich transatlantických partnerů v partnerství v rámci projektu protiraketové obrany, považujeme jednoznačně za projekt důvěry a respektu. Jsme přesvědčeni, že případné umístění radarové stanice na našem území je v našem zájmu, posílí naši obranyschopnost a zvýší bezpečnost ČR a Evropy. Tolik do úvodu, děkuji vám.
Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru: Nyní s doplňujícími informacemi má slovo ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí: Dámy a pánové, myslím, že je velmi dobré, že pan premiér ihned, jak jsme tento dotaz dostali, všechny informoval. Také byly informovány všechny politické kluby Parlamentu, všechny politické strany. A myslím, že je to veliký přínos pro naši bezpečnost. Tím, že ty radary tady umístíme, jsme před hrozbou útoku z nečekaných stran chráněni. Tak, jak ty rozhovory budou probíhat, je americká strana velice vstřícná a nebudeme mít žádné potíže. Co se vojenské stránky týče, tak bych to spíše přenechal mé kolegyni, respektive panu generálovi, ale ze zahraničněpolitické stránky to velice vítám, protože je to zvýšení bezpečnosti ČR, a samozřejmě je to také věc, o které budeme se svými partnery v rámci NATO velmi intenzivně hovořit. Děkuji mnohokrát.
Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru: Nyní má slovo ministryně obrany Vlasta Parkanová.
Vlasta Parkanová, ministryně obrany: Hezké dopoledne, dámy a pánové. Včera ve večerních hodinách se se mnou spojil náměstek ministra obrany USA pan Eric Edelman. Jménem Spojených států amerických nabídl České republice účast ve spojeneckém systému protiraketové obrany. V případě, že by ČR nabídku přijala, na jejím území by byla část systému umístěna, a to speciální radar. Resort, v jehož čele stojím, je odpovědný za zajištění bezpečnosti českých občanů před vnějšími hrozbami. Mezi hrozbami současného světa je hrozba útoků balistickou raketou, nesoucí zbraň hromadného ničení, hrozbou reálnou. A v blízké budoucnosti může být stále reálnější, a je dokonce pravděpodobnější, že více než konvenční vojenský útok. Není v silách žádného státu světa zajistit se proti všem možným rizikům. Některým hrozbám lze čelit pouze ve spolupráci s našimi partnery a útok balistickou raketou do této skupiny patří. Já jsem si vědoma toho, že umístění spojeneckého radarového stanoviště na našem území je pro občany ČR velice citlivou záležitostí. Tuto věc bychom ale neměli posuzovat ideologicky, ale na základě toho, zda umístění radaru zvýší bezpečnost ČR a všech jejich obyvatel. A já jsem přesvědčená, že tomu tak je, a proto si myslím, že o nabídce USA bychom měli vážně a odpovědně uvažovat. Děkuji.
Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru: Nyní má slovo náčelník generálního štábu Pavel Štefka.
Pavel Štefka, náčelník Generálního štábu AČR: Vážený pane premiére, paní ministryně, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mně, abych se krátce vyjádřil hlavně k vojenským aspektům, a tedy k bezpečnostním aspektům umístění této části systému protiraketové obrany na našem území. Každá armáda je zodpovědná za ochranu vzdušného prostoru, a tak tomu je samozřejmě i u naší armády. My v současné době, ale ani v budoucnu, nejsme schopni reagovat na útok balistickou raketou, protože systémy, které tomuto brání, jsou velmi sofistikované a hlavně drahé. Proto tento systém jsou schopny vyrobit Spojené státy americké, a do budoucna věřím, že tak, jak je to připraveno, to bude společný systém, jak USA, tak všech států NATO. Protivzdušná obrana ČR není schopna se vypořádat v současné době s tímto útokem, a z našich analýz vyplývá, že tato hrozba je reálná, a do budoucnosti bude ještě více reálnější tak, jak se budou vyvíjet nosiče, a samozřejmě i systémy, které tyto nosiče nesou. Nejsme tedy schopni bránit naši republiku proti této hrozbě, ani naše obyvatelstvo. Zavedení tohoto systému určitě, i tak, jak již tu bylo mnohokrát vzpomenuto, zvýší úroveň obranyschopnosti naší země. A nejen naší země, ale také našich spojenců, protože jsme součástí NATO. Armáda ČR je schopna vyčlenit adekvátní prostor. Vy víte, že se jedná vlastně o dvou prostorech, ať jsou to Jince nebo Libava, zatím není rozhodnuto, které jsou umístěny mimo obydlenou oblast. A jsme schopni zabezpečit veškeré činnosti, které jsou potřeba pro realizaci tohoto projektu. Děkuji.
Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru: Nyní, dámy a pánové, prostor pro vaše dotazy. Prosím.
Jan Gazdík, MfD: Dobrý den. Ono to skoro vypadá jako, že vláda USA čeká, až naše vláda dostane důvěru, a je to samozřejmě vize, moje hrubá spekulace, ale nicméně, rád bych, abyste to trošku okomentovali, protože to vytváří určitý prostor. Asi by vláda USA takto nereagovala, kdyby tady byla jakási politická nejistota, to je jedna otázka. Druhá věc je, myslíte si, pane premiére a paní ministryně obrany, že nastal čas nějaké, dejme tomu, vysvětlovací kampaně, nebo širší diskuse, protože ty průzkumy nejsou příliš nakloněny. Ani ty průzkumy, které si v poslední době dělalo ministerstvo zahraničí, byť se lepší. My jsme ty průzkumy zveřejnili, pane ministře, takže vím, o čem trošku mluvím. A třetí otázku si dovolím. Pan premiér zmínil vysokou zaměstnanost, ekonomickou výhodnost, stručně řečeno, ale odborníci tvrdí, že tady je prioritní spíše to strategické partnerství, kdy vlastně ČR možná poprvé a naposledy má možnost ovlivnit výrazný strategický obranný krok nebo nějaká opatření. Jakkoli jste se o tom zmínil, mohl byste to více rozvést? Děkuji.
Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Děkuji. Tak ta první otázka – minulý týden navštívil Českou republiku náměstek ministryně zahraničních věcí Spojených států amerických Daniel Fried, a diskutoval kromě mě i s předsedou nejsilnější opoziční strany Jiřím Paroubkem a s ministrem zahraničí a s dalšími funkcionáři státu. A na přímý dotaz, v jakém stádiu je vlastně projednávání této záležitosti v USA, jsme dostali odpověď, že je to sice v té poslední fázi, ale že nedokáže odhadnout, zda to budou dny nebo několik týdnů. Každopádně už při té návštěvě Daniela Frieda jsme věděli, že v nejbližších týdnech dojde k definitivnímu rozhodnutí na americké straně. To, že k tomu došlo včera, kdy vlastně po obědě amerického času, někdy v brzkých odpoledních hodinách, odeslali oficiálně non-paper a všechny potřebné dokumenty, které jsme dostali samozřejmě pozdě večer, tak je opravdu shoda náhod s tím, že zrovna probíhalo hlasování o důvěře. Ten krok byl očekávaný, očekávatelný, a to časování spíše vyplynulo z rozhodnutí americké strany. K té druhé věci – já se domnívám, že to je přesně ta věc, která sice již probíhala, ale musí proběhnout daleko masivněji, a to nejenom informování a vysvětlovací kampaň vůči veřejnosti, ale také vůči těm, kteří o tom budou rozhodovat, to jsou samozřejmě zákonodárci obou komor, takže nepochybně budou slyšeni a budou diskuse na příslušných výborech obou komor. To vidím jako velmi důležité, a ta vysvětlovací kampaň musí probíhat i směrem k veřejnosti. Já úplně nesouhlasím s tím názorem, ten postoj se výrazně mění tím, že by u nás byla umístěna právě ta radarová stanice, tak tam ty průzkumy ukazovaly některé, teď já je nechci hodnotit, tu metodiku přesně neznám, až 65 % podpory, což mi připadá u takové záležitosti velmi vysoké, a další vysvětlovací kampaň to číslo může zvýšit. A já osobně se domnívám, že česká veřejnost se ztotožní s tímto projektem, který má být i ve prospěch její vlastní bezpečnosti. K té poslední otázce – já osobně, a věřím, že celá řada dalších lidí v tomto státě bere tu záležitost velmi prestižně, takže ty aspekty jsou tak, jak jsme o nich hovořili, kdy ty ekonomické možná jsou až v poslední řadě. Ty klíčové jsou naše prestiž, respekt k naší roli v rámci spojeneckých sil, účast v misích. Naše spoluzodpovědnost za některé děje ve světě, silami, které jsme schopni poskytnout. Myslím si, že to je velmi významné. Já sám bych to přirovnával svým významem k našemu vstupu do NATO, protože ta naše cesta, naše členství v NATO, naše aktivní účast, je tímto způsobem víceméně oceněna. Takže, to první slovo je prestiž, to druhé slovo je samozřejmě bezpečnost. Já jsem i v tom svém úvodním slově zmínil, že ty prvky v této chvíli americké protiraketové obrany, které mají chránit Evropu, budou začleněny do systému NATO. Pokud tu informaci máte, jakože vy ji máte určitě, tak proběhla určitá „physibility study“ v rámci centra NATO v Bruselu. Na summitu v Rize jsme tento dokument víceméně schvalovali, a pevně věřím, že ten systém kolektivní obrany bude provázán s podobným systémem v rámci NATO. To znamená, druhé slovo je bezpečnost, a teprve třetí slovo, které je možná ale při té vysvětlovací kampani také důležité zmínit, jsou ty ekonomické výhody, které mohou bezprostředně ovlivnit zaměstnanost právě v regionech, které díky malé infrastruktuře, díky tomu, že tam ty vojenské prostory vždycky byly, z tohoto pohledu slabé, tak může pomoci řešit nějaký místní problém. Já zase osobně vidím daleko větší význam celé té záležitosti právě v podpoře naší vědy a našeho výzkumu, což samozřejmě se netýká jenom této záležitosti, ale obecně naší součinnosti s vědou a výzkumem v rámci NATO. To si myslím, že je z hlediska vzdálenější budoucnosti a perspektivy, ještě významnější, jak ty okamžité efekty z hlediska zásobování, pracovních příležitostí pro místní občany v těch lokalitách, nebo v té lokalitě, kde bude toto radarové stanoviště zřízeno.
Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru: Já se zeptám, jestli ty informace chce někdo z ministrů doplnit. Ano, paní ministryně obrany.
Vlasta Parkanová, ministryně obrany: Pan Gazdík směřoval otázku na mě, nemohu mu být dlužna odpověď. Já myslím, že nevyzradím žádné státní tajemství, ani se nedopustím žádného společenského faux-pas, když řeknu, že ty první pokusy o telefonický kontakt proběhly daleko dříve než vládě byla vyslovena důvěra. Takže, tato spekulace je skutečně jenom spekulací. Naopak, bylo to tak, že jsme měli docela starosti, abychom nejdříve dokončili ten proces projednávání důvěry, a potom se teprve v klidu mohli zabývat touto otázkou. Jinak, pokud jde o tu vysvětlovací kampaň, nechci se dopouštět vůbec žádné laciné kritiky, ale je mi skutečně líto, že ještě předchozí vlády nevyužily toho poměrně dlouhého časového období, kdy se, i možná v klidnějších politických poměrech, tato otázka mohla na velmi obecné úrovni diskutovat. Připravit veřejnost na to, jakým způsobem nahlížet na aspekty bezpečnosti ČR v kontextu evropském, v kontextu celosvětovém. Jestliže víme, že první ministr, který s tímto tématem přišel v USA, byl ministr sociálnědemokratický před řadou let, tak jakkoli je otázka citlivá, a neočekávala bych, že by se zveřejňovala s konkrétními údaji, tak myslím si, že na obecné úrovni se toto téma mělo stát celospolečenskou diskusí už před několika lety, protože to, co se stalo loni zhruba v polovině roku, že ta informace pronikla velmi zdeformovaně a velmi kuse na veřejnost a začaly se rojit ty velmi nešťastné paralely,ať už z přítomnosti jiných vojsk kdysi dávno, to jsem považovala za poměrně nešťastný vývoj. Ale věřím, že teď už jsme nastoupili cestu lepší, a že se nám tou intenzivnější vysvětlovací kampaní podaří dosáhnout toho, aby česká veřejnost pochopila, že je to pro dobro českého národa.
Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já jenom na doplnění, k čemuž možná řekne víc náčelník generálního štábu. Podobný radar, bez toho, že by se o tom významně hovořilo, nebo ne podobný, ale je možno vidět zhruba rozsah toho, co tam bude, je dnes v Nepolisech, což si myslím, že pro novináře by mohlo být zajímavé se do té lokality podívat, aby měli představu, jak to případně může vypadat, aby „oddémonizovali“ ten problém, kterým z hlediska dalšího vývoje světové bezpečnosti mi připadá velice významný a téměř o něm není pochyb. Ale ta vysvětlovací kampaň si to zaslouží.
Pavel Štefka, náčelník Generálního štábu AČR: Pan premiér i paní ministryně mi už vzali vítr z plachet, tak všechno řekli. Já jen ještě jednu informaci, protože vy víte, že různé akce byly pořádány a různě se ty informace uvolňovaly tak, jak probíhala jednotlivá jednání. Pan generál Zbořil, který sedí v první řadě, se všech těchto jednání s americkými kolegy zúčastňoval, takže, ty informace jsou. A ty, které můžeme uvolnit, v podstatě jsou v tomto bulletinu, který mám tady před sebou, který má asi 40 stran, a najdete ho na www. army.cz, kde jsou téměř všechny otázky a odpovědi, které snad k tomu mohou být položeny. Ale my bychom chtěli příští týden vás skutečně pozvat do Nepolis a ukázat vám, jak ten radar vypadá. Samozřejmě, je to radar NATO a má určitý stupeň utajení, takže, to, co je samozřejmě možno ukázat veřejnosti a tam uvidíte, jak takový radar vlastně funguje a připravíme pro vás i další technické informace.
Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru: Prosím, Teodor Marjanovič.

Teodor Marjanovič, MfD: Dobrý den. Já mám jednu otázku na vás, pane premiére, a pak na paní ministryni. Ta první je, jestli jste si vlastně oddechl, protože ta nabídka se týká jenom radarů., vzhledem k tomu, že se tady během té celé debaty se ukazovalo, že vlastně radary by byly mnohem politicky průchodnější. Čili, jste rád, že to nejsou i ty rakety?
Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Tak za prvé, už nějakou dobu, přestože se o tom veřejně nemluvilo, to rozdělení, které možná vychází americkou stranu, z hlediska nákladů, o něco dražší, ale z hlediska efektivity toho systému je naopak výhodnější, tak je nějakou dobu už známo. To, že nebylo definitivně rozhodnuto, tak také bránilo tomu, aby ta informace byla zveřejněna, protože to úplně jisté nebylo. To je možná první věc. Druhá – já si myslím, že to je hodně psychologická záležitost, protože já osobně, kdyby to bylo možné, tak bych usiloval naopak samozřejmě o tu vlastní základnu, což je z mnoha důvodů, i z hlediska rozsahu, i z hlediska všech těch návazných systémů, významnější, nicméně, to, že jsme účastni celé té aktivity mě těší, přestože to je, řeknu v uvozovkách „jenom“ to radarové stanoviště, nebo ta radarová jednotka. Pro mě to není, že bych si oddechl, neoddechl, bylo to prostě dáno a v každé té zemi je nějaká atmosféra, nějaká politická situace a u nás trochu uměle vyvolaná „psychologická válka“ proti té raketové jednotce způsobila, že se všichni jako domnívají, že to je výhodnější. Já si myslím, že nakonec to dopadlo dobře, jsme účastni projektu a jsem šťastný, že je to aspoň ta radarová jednotka.
Teodor Marjanovič, MfD: Ještě ta druhá otázka na vás, paní Parkanová, jestli vás Američané při té konverzaci také informovali, kam tedy umístí rakety, jestli to bude do Polska. A popiště také přesně, říkáte, že oni se s vámi pokoušeli už během odpoledne navázat kontakt, to vám jako zvonil mobil? Nebo jak to celé probíhalo to navazování toho kontaktu? Kdy přesně jste se s tím náměstkem ministra obrany spojila, kdy jste s ním mluvila? A pak také popište, říkala jste, že okamžitě byly informovány všechny ostatní politické strany. Kdy třeba, v kolik hodin a v kolik hodin byl informován prezident?
Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Přece jenom si myslím, že ty první kontakty byly neoficiální, tzn. na neoficiální kontakt se nedá reagovat jinak než neoficiálně. Oficiální depeše, nebo oficiální informace přišla, a to nám řekne spíše ministerstvo zahraničí, opravdu později večer. Prezident Václav Klaus, předseda sociální demokracie, předseda Poslanecké sněmovny a předseda Senátu byli informováni někdy mezi 21. a 22. hodinou. Ty neoficiální informace, to je pořád jenom v situaci, kdy je nám signalizováno, že v nějakou dobu nám přijde oficiální depeše, oficiální non-paper. Takže, ta informace, nevím, proč vás zajímá, je nezajímavá. Neoficiální informace byla v té chvíli k ničemu.
Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí: Také k tomu mohu něco říci, protože, jak jsme seděli všichni ve Sněmovně, tudíž jsme měli také vypnuté telefony, tak samozřejmě, přišla první zpráva k panu náměstkovi.
Tomáš Pojar, 1. náměstek ministra zahraničních věcí: Já jsem dostal první telefonát a avízo toho, že budou následovat oficiální telefonáty a oficiální předání non-paperů kolem půl páté odpoledne. Ty telefonáty proběhly kolem deváté hodiny, a pan velvyslanec Kolář, tuším, že kolem desáté hodiny, obdržel non-paper na americkém State Departmentu s tím, že bude následovat nóta v průběhu týdne. Toto je zhruba ta sekvence, jakým způsobem to zapadalo ve chvíli, kdy padly ty oficiální telefonáty, tak okamžitě byli informováni všichni ústavní a další činitelé.
Vlasta Parkanová, ministryně obrany: Já vám nezůstanu nic dlužná. Já jsem vám chtěla říci, že ty telefonáty skutečně proběhly tak, že první pokusy byly někdy mezi šestou a sedmou hodinou, odhaduji. A skutečně jsem s panem Edelmanem hovořila zhruba 21,20 - 21,30, pokud vám to takto stačí. Jinak se podívám do mobilu a z výpisu zjistíme, kdy to bylo přesně, pokud by to bylo důležité. Tu druhou otázku mi prosím zopakujte.
Teodor Marjanovič, MfD: Jestli vás váš americký kolega informoval o tom, kam umístí rakety?
Vlasta Parkanová, ministryně obrany: Tak to samozřejmě, já to nechám na pana Pojara. To ne, to byl telefonát, který nešel do takovýchto detailů.
Tomáš Pojar, 1. náměstek ministra zahraničních věcí: My tu informaci máme, ale není na nás, abychom ji zveřejňovali.
Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru: Dámy a pánové, jsou další dotazy? Já vás upozorňuji, abyste skutečně položili všechny své dotazy, protože po skončení tiskové konference pan premiér, ministři a náčelník generálního štábu nebudou jednotlivě odpovídat. Pokud nejsou žádné dotazy… Pan Gazdík.
Jan Gazdík, MfD: Já bych přece jenom ještě k tomu Polsku. Dá se tedy, aspoň trošku to „obejdu“ takovou oklikou, dá se předpokládat, že česká strana bude alespoň ty kroky nějak konzultovat, myslím s Polskem, ty rakety, protože vlastně jedná se o část jednoho a téhož systému.
Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí: Je to, samozřejmě, součást jednoho systému. První kontakty už proběhly a budeme samozřejmě v nepřetržitém kontaktu, jak s Polskem, což je soused, a také spojenec NATO. Samozřejmě, ty kontakty probíhají a v této věci to bude obzvlášť silné.
Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já budu mít telefonickou relaci s Jaroslawem Kaczyńskim, takže, snažíme se od začátku být v kontaktu.
Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru: Dámy a pánové, jsou nějaké další dotazy? Ano, ještě jeden dotaz.
Redaktor, ČTK: Já bych se jenom rád zeptal, pokud by došlo ke schválení toho projektu, kdy by ta základna měla začít, nebo to zařízení mělo začít fungovat? Jestli máte o tom informace.
Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí: Podle mého názoru, bude to ještě chvíli trvat, protože nejdříve přijde nabídka, pak se na to musíme „posadit“, pak se o tom bude jednat, pak by teprve muselo proběhnout schvalovací řízení u nás, protože samozřejmě to projde Parlamentem, Sněmovnou. Když to vláda odsouhlasí, tak to proběhne Sněmovnou a Senátem, a pak teprve může první rýč být zaryt někde do země. Takže, já očekávám, že to bude nejméně nějaké dva roky trvat.
Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já tady mám určitý indikativní harmonogram před sebou, takže, pro zajímavost, což samozřejmě teď bude upřesněno u těch jednáních. Souhlasím s panem ministrem, že to musí mít nejdříve tu schvalovací proceduru, pak musí proběhnout všechny přípravné práce, včetně vlivu stavby na životní prostředí. Podle našich zákonů, předpokládá se, že pokud by ten projekt byl vypracován někdy v roce 2007 - 2008, že samotná výstavba by mohla skončit v roce 2010. A instalace toho systému by probíhala v průběhu roku 2011, tzn. tam se dá předpokládat i zahájení celého provozu. Takže, projekt je rozpracován, nebo rozfázován zhruba na čtyři roky, což si myslím, že je u takových projektů standardní.
Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru: Prosím, počkejte na mikrofon.
Vlasta Parkanová, ministryně obrany: Já bych si zatím dovolila vyslovit naději, že až návrh přijde do obou komor Parlamentu, tak že bude projednáván všemi politickými subjekty věcně, oproštěn od falešné ideologie, a že se nestane předmětem nějakým opravdu levných politických bojů a tahanic. Je to tak vážné téma, že by si skutečně to téma nezasloužilo.
Redaktor, ČTK: Mě zajímá, jestli je stále ve hře otázka referenda, i pokud jde o radary. A za druhé, říkali jste, že ta jednání nyní s americkou stranou potrvají několik měsíců, co má být výsledkem těch jednání? Vaše rozhodnutí, jestli tedy nabídku přijímáte a tu pak sdělíte ministerstvu obrany USA?
Mirek Topolánek, předseda vlády ČR: Já myslím, že musí rozhodnout vláda, a v případě toho schvalovacího řízení u takového typu projektu, kde jde o umístění zahraničních jednotek nebo zařízení na území našeho státu, se jedná o ratifikaci a souhlas obou komor Parlamentu. To si myslím, že je standardní průběh. Z hlediska času ho nedokáži úplně přesně odhadnout. Nicméně, nejdříve musí ty expertní týmy v podstatě upřesnit lokalitu, upřesnit podmínky. Ten kontrakt v podstatě připravit, potom to musí schválit vláda, potom samozřejmě Parlament. K otázce referenda – tak náš názor je v tomto smyslu znám, to není otázka pro referendum nějakého obecnějšího charakteru. Je to poměrně vysoce speciální záležitost, technická, bezpečnostního charakteru. V otázkách bezpečnosti, si myslím, referendum probíhat nemá, takže, ten můj názor je, že k této záležitosti referendum potřebné není. Nicméně, ty diskuse teprve budou zahájeny a je otázka rozhodování Parlamentu, pokud by někdo s takovým speciálním zákonem o referendu přišel, tak se to samozřejmě může zdržet, protože tento zákon bude standardním způsobem projednávám, ale já to nepředjímám a nechci teď dopředu vytvářet dojem, že je takové referendum potřeba. Domnívám se, že není.
Martin Schmarcz, ředitel tiskového odboru: Dámy a pánové, jestliže nejsou další otázky, tak vám děkuji a končím tiskovou konferenci.